Životopis jubilanta Rudolfa Jana
| 8. ledna 1788 | narozen v Toskánsku jako poslední – šestnáctý – potomek velkovévody Pietra Leopolda (třetího syna Marie Terezie) a velkovévodkyně Marie Ludoviky (infantky španělské) |
| 1788–1790 | první dva roky života tráví malý princ na dvoře svého otce ve Florencii a v Pise |
| 20. února 1790 | ve Vídni umírá císař Josef II. / velkovévoda toskánský se stává císařem Leopoldem II. panovnická rodina se stěhuje do Vídně (zde se Rudolfu Janovi stávají domovem rezidence Schönbrunn a Hofburg) |
| 1. března 1792 | Leopold II. umírá / na trůn nastupuje jeho prvorozený syn František (II.), Rudolfův o 20 let starší bratr |
| 15. května 1792 | umírá císařovna Marie Ludovika / na výchovu osiřelého čtyřletého Rudolfa dohlíží nadále sám císař |
| 1803/1804 | 15letý arcivévoda se poprvé potkal s Ludwigem van Beethovenem a stal se jeho pilným žákem (slavný skladatel ho učí hře na klavír, později i hudební teorii a kompozici) |
| 1804 | Rudolfu Janovi byla udělěna hodnost generálmajora (vojenské kariéře ale zabránily zděděné zdravotní obtíže – epilepsie, revmatismus a dna) |
| 1804–1805 | arcivévoda studuje teologii v Klosterneuburgu (dostává se mu privátních lekcí u profesora patrologie a dogmatiky) |
| 11. srpna 1804 | císař František vyhlašuje Rakouské císařství / v r.1806 definitivně zaniká římská císařská hodnost |
| 19. března 1805 | arcivévoda Rudolf Jan přijímá spolu se svátostí biřmování i tonzuru a nižší svěcení |
| 30. března 1805 | arcivévoda zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým (v červnu pak následuje jmenování koadjutorem arcibiskupa Colloredo-Waldsee s právem nástupnictví) |
| 1806–1811 | soukromé studium bohosloví ve Vídni |
| 1811 | arcivévoda Rudolf Jan přijámá z rukou svého bratra – císaře Františka I. – nejvyšší rakouské vyznamenání: Řád zlatého rouna (stává se 891. řádovým rytířem) |
| 12. září 1811 | zemřel první olomoucký arcibiskup Colloredo-Waldsee (arcivévoda Rudolf se o tři dny později vzdá nástupnictví ve prospěch hraběte Marii Tadeáše Trautmannsdorfa z Weinsbergu) |
| 1814 | Rudolf Jan se stal protektorem spolku „Gesellschaft der Musikfreunde des Österreichischen Kaiserstaates“ |
| 20. ledna 1819 | ve Vídni zemřel arcibiskup Trautmannsdorf / arcivévoda přijímá kandidaturu do Olomouce |
| 24. března 1819 | Rudolf Jan ustanoven olomouckým arcibiskupem |
| 4. června 1819 | papež Pius VII. schválil volbu Rudolfa Jana olomouckou kapitulou a jmenoval ho kardinálem (kanonické překážky byly dispenzovány) |
| 24. srpna 1819 | budoucí arcibiskup přijímá jáhenského a o pět dní později i kněžské svěcení |
| 26. září 1819 | Rudolfu Janovi je ve vídeňském chrámu sv. Štěpána uděleno biskupského svěcení (téhož dne oddá svou neteř a saského korunního prince) |
| 28. září 1819 | převzetí kardinálského biretu z rukou císaře Františka (pallium metropolity mu předal papežův mimořádný vyslanec, klobouk a prsten zase papežský nuncius) |
| 1819 | ražba olomoucké intronizační medaile s heslem „Et In Minimis Integer“ (= „I v maličkostech dokonalý“) |
| 9. března 1820 | arcivévoda Rudolf Jan je v Olomouci slavnostně intronizován |
| červen 1822 | arcibiskup adresuje císaři žádost o obnovu kláštera na Velehradě zrušeného josefínskými reformami (opětovně se o to pokouší ještě v r. 1826 a 1830) |
| 1822–1823 | na předpolí olomouckého opevnění je z pokyu arcibiskupa vysázeno stromořadí čítající 160 topolů (= základ tzv. Rudolfovy aleje ve Smetanových sadech) |
| 1823 | Ludwig van Beethoven dokončil na počest arcivévodovy arcibiskupské intronizace „Missu solemnis“, kterou mu opožděně dedikuje (provedena byla poprvé 6. dubna 1824 v Petrohradě, ve Vídni o měsíc později a následně v Brně) |
| 1825 | Rudolf Jan navštívil Řím (v rámci milostivého léta vyhlášeného papežem) |
| 11. února 1826 | vydán Rudolfův jediný pastýřský list |
| 11. března 1827 | díky přímluvě Rudolfa Jana dochází k povýšení olomouckého lycea na „Františkovu univerzitu“ s teologickou fakultou, filozofickou fakultou, teologickou fakultou, právnickou fakultou a medicinsko-chirurgickým studiem (= slavnost obnovení univerzity byla stanovena na 11. února 1828) |
| 27. března 1828 | arcibiskup posvětil nové zvony pro olomouckou katedrálu – mezi nimi i největší zvon Moravy zasvěcený sv. Václavovi (o rok dříve ho ve Vídni odlil maďarský zvonař Friedrich Saltenhofer; jeho váha je téměř osm tun) |
| 1828 | arcibiskup vydal rozhodnutí, že se němečtí klerikové usilující o přijetí do Arcibiskupského semináře musí napříště zavázat, že se během čtyřletého studia naučí dobře česky (jinak nebudou vysvěceni) |
| 9. prosince 1828 | z rozhodnutí arcibiskupa Rudolfa Jana je založena železárna ve Vítkovicích (pudlovna uvedena do provozu 16. Září 1830 byla pojmenována „Rudolfova huť“) |
| prosinec 1829 | arcibiskup odeslal do Říma žádost o zahájení beatifikačního procesu Jana Sarkandra |
| 1830 | Rudolf Jan výrazně finančně podpořil stavbu olomouckého divadla, v němž se od října hrály i první české divadelní hry |
| 24. července 1831 | arcivévoda Rudolf Jan umírá v Badenu u Vídně na krvácení do mozku arcibiskupovo tělo spočine dle rodové tradice v Císařské hrobce kláštera kapucínů ve Vídni srdce Rudolfa Jana je v souladu s jeho přáním uloženo do krypty Katedrály sv. Václava v Olomouci… |